HASIČKY Z HÁJOVA NA KRAJSKÉM KOLE V POŽÁRNÍM SPORTU MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE

Cíl letošní sezóny byl jasný. Jelikož jsme se rozhodly nepřihlásit do žádné ligy v soutěžích kategorie požárních útoků, vydaly jsme se tím na náročnější cestu. Požární sport dává možnost také tzv. postupových kol, kdy musíte vyhrát nejprve okrskové kolo, dále okresní kolo, poté krajské kolo a následně můžete bojovat v celorepublikovém klání. A toto pro nás byla výzva, kterou jsme díky skvělému týmu chtěly alespoň okusit.

V okrskovém kole konaného v Příboru jsme vyhrály a postup do okresního byl jistý. Tam jsme narazily především na naše dlouholeté rivalky, hasičky z Tísku, které se těmto postupovým soutěžím věnují každý rok. Bojovaly jsme statečně, a když to do poslední chvíle vypadlo, že tento skvělý tým žen z Tísku neudoláme, po třetí disciplíně bylo jasno! „Cože, vážně??? Supeeer, jedeme na kraj!!!“ Znělo ústy hájovských hasiček přes letní stadion v Novém Jičíně.

Radost byla veliká, ale to vše byl jen začátek. Nemohly jsme si přece na krajském kole ustřihnout ostudu a tak jsme začaly trénovat ještě pilněji a tvrději. Chtěly jsme přece našim následníkům z řad mladých hasičů ukázat, že ne jen oni, ale i my starší tomu dáváme vše, co můžeme, a chceme něčeho dosáhnout.

O čtyři týdny později jsme již byli na cestě do Přerova, kde se 15. - 16. června konalo krajské kolo v požárním sportu. Věděly jsme, že na postup na republiku pravděpodobně nemáme, jelikož družstvo žen SDH Michálkovice z okresu Ostrava je každým rokem opravdu „našlapané“, ale my holky z téhle naší malé vesničky jsme se nechtěly nechat zahanbit.

V sobotu byly na programu disciplíny Běh na 100m s překážkami a Štafeta 4x100m s překážkami. V první disciplíně jsme skončily na skvělém 2. místě, což byl úžasný začátek. V druhé disciplíně jsme měli bohužel malé rezervy ve zdolání prvního úseku, nové překážky pro ženská družstva, a to zdolání tzv. domečku. Jde o výšlap přes žebřík na dřevený domeček, následně přes domek přeběhnout, seskočit ze dvou metrů přes pomocný můstek a předat štafetu dále. Zde jsme ztratily pár drahocenných setinek a celou tuto disciplínu jsme dokončily na 4. místě.

Sobotním disciplínám odzvonilo a my jsme se mohly přesunout na ubytování, které pro nás pořadatelé z kraje přichystali. Zabydlely jsme se, odpočívaly a psychicky se připravovaly na vyvrcholení této soutěže.

V neděli nás čekala disciplína požární útok s vodou. Věděly jsme, že toto je naše silnější disciplína, ve které můžeme zazářit. Jak už tak ale někdy bývá, ne vždy přeje štěstí. Každý tým má dva pokusy a do konečného výsledku se počítá ten lepší – dříve dokončený pokus. Díky drobným problémům s vybavením jsme bohužel první pokus ani neodstartovaly a tak jsme musely spoléhat na jedinou šanci, která nám zbyla. Všechno vypadalo dobře, útok byl rozběhnut na první místo, ale abychom zdolaly zatím vedoucí Těškovice, musely jsme naplnit terče 5 litry vody do 26 vteřin. Na jednom proudu to sice bylo dříve, ale prostřik na druhém znamenal, že s výsledným časem 30,37s si zapisujeme i tak krásné a tvrdě vydřené 3. místo v poslední disciplíně.

Víkendové sportovní klání bylo u konce a my už jsme čekaly na slavnostní vyhlášení. To už jsme ovšem věděly, že konečným součtem bodů na krajské soutěži v požárním sportu Moravskoslezského kraje jsme celkově skončily na 3. místě. Byl to pro nás opravdu úspěch, mít možnost reprezentovat okres Nový Jičín, soupeřit s těmi nejlepšími v celém kraji a vybojovat bronz na tak vysoké soutěži. Nemalou zásluhu na tom všem má náš úžasný trenér Michal Kabát, bez kterého by se nic z toho, co jsme dokázaly, nikdy nepodařilo. Měl s námi velikou trpělivost a hlavně spoustu práce, a my mu moc děkujeme, že nás dovedl tak daleko, jak jen to šlo. DÍKY TRENÉRE!!! A doufáme, že to s námi příští rok opět zkusíš.

Monika Kabátová, členka SDH Hájov